-madonnation tým: já, Myši, Miši, Vojta, Antonio a Lenka-No jo, zajímavej název, co? Ale poraďte mi lepší...
Jak mám kruci do jedný věty vecpat čtyři masakrální dny? Hm.
Okay, takže na úvod Vám nejdřív přiblížim o co že se tu vůbec pokoušim. Nechci nikomu cpát můj názor na Madonnu. Že je úžasná, to víme všichni. Jedná se jen o písmenka, který mi dopomáhaj zhistorizovat moje pocity, dojmy a hlavně neuvěřitelný zážitky toho, jak jsem tu americkou rozkuřku viděla znova, podruhé ve svym životě.
V první řadě sem ale ještě vlípnu menší info o tour, protože věřte mi, bude se hodit.
Rozdělení do 4. částí (dějství) show:
TRANSGRESSION PROPHECY
Opening Express Yourself
Girl Gone Wild Give Me All Your Luvin'
Revolver Turn Up The Radio
Gang Bang Open Your Heart/Sagarra Jo
Papa Don't Preach Masterpiece
Hung Up INTERLUDE Justify My Love
I Don't Give A
INTERLUDE Best Friend
MASCULINE/FEMININE REDEMPTION
Vogue I'm Addicted
Candy Shop vs. Erotica I'm A Sinner / Cyber-Raga
Human Nature Like A Prayer
Like A Virgin Celebration
INTERLUDE Nobody Knows Me
________________________________________________________________________________________
- DEN PRVNÍ – pátek (29.6.)
- Je to týden od toho, kdy jsem 28. 6. říkala celý den lidem na netu, jak musím balit. A ano, 29. v jednu ráno tomu tak vážně bylo. Klasika. Takže máme sbaleno. Budík byl nařízenej asi na osmou, pač jsem v deset musela ještě něco vyřídit a v půl desátý opustit barák. Ten den jsem spala 4 hodiny. Ráno jsem vylítla samože s tim, že nic nestíhám. Nejvíc natěšená jsem lítala po koupelně, zkoušela si rovnoměrně namalovat oční linky a udělat něco s vlasama. Znáte to. Vycházela jsem v 9:36. Klasika. S 6ti cm podpatkama jsem utíkala lesem z kopce. Co dodat. Né že by to byla klasika, pouze jsem den předem nedomyslela, že na bus musím přes les, nikoli po normálním chodníku. Poté, co jsem si zařídila potřebné, jsem čekala na bus přes dvacet minut. Když konečne dojel, nastoupila jsem v podpatcích, legínách, topu, džínový bundě a s maxi báglem na zádech (a růžencem na krku♥) (a samože s brýlema na očích!) s pocitem 'hey, takže já teď jedu na Madonnu, chápeš'. Like a boss. If u know, what I mean. Zbývalo mi odhadem pět minut na rozmyšlenou, zda ještě skočim do Billy, než přestoupim do busu směr Prágl. Šla jsem. Koupila jsem si sušenky a lemona – jo, to pivo. Stíhala jsem krásně. Nasednu do pražáka, otevřu pivo a je mi vše jedno. Nemůžu se dočkat, až budu na Hlaváku, až pojedem vlakem, až uvidim celou naší grupu, až bude sobota, až uvidím JÍ. Ale nepředbíhejme. Sedím tedy v buse a chladim se lemonem... Na další zastávce nastoupěj dva týpci, jeden si to namíří ihned ke mně. Proč ne, zaujal Tě muj výstřih, či snad pivo? Ješte, že sedim na pětce u okýnka. Přisunu si teda k sobě muj maxi bágl, ve kterým je pomalu víc brýlí, než triček. Dopiju půllitrovku plechovky a soustředím se na míhající se cestu kolem. Přiblbě se usmívám a myšlenky jsou někde v Berlíně...
Praha-Berlín
Vystoupím
a zas je tu to nutkání – jen se podívejte, kdo prochází. Známe to
všichni. M-hm, i Ty. Tudíž slečna důležitá prochází a jde si koupit
lístek na metro. Nebudu popisovat celou cestu i s přestupem, don't
worry. Díky bohu vyjíždim escalátory na Hlaváku a v dáli vidím Myšiho,
jak stojí sám u nějaké cedule (bo co to tam bylo) se spousty taškama
pod sebou. Přiřítim se k němu a skočim mu kolem krku. Překvapen tim, že
jsem tam první (původně jsem měla přijet poslední) mi sdělí, že čekáme
ještě na jeho ségru - Lenku, která si odběhla koupit pití. Asi tak za deset
minut přijde další člověk, kterýho stejně jako Lenku vidím prvně osobně a
ne jen pomocí fotek - Vojta. Ten si pro změnu neodpustí poznámku 'city',
když si dáváme ruku a seznamujem se. Ihned na to reaguju menší
pěstičkou do jeho levého ramene. No, nebudu tu tu poznámku rozebírat. Všichni čekáme na posledního člena naší výpravy a tim je Antonio.
Když konečně dorazí, vydáváme se na nástupiště a i když to po srandovně
zmatenym nástupu do vagonu vypadá, že se do našeho kupé nedostanem,
zanedlouho sedáme na naše místa a huraaa-jsme našemu cíli opět blíž.Z cesty vlakem zmínim snad jen to, jak jsem byla unavená, chtělo se mi příšerne spát a neodpustim si poznámku 'česnekový kupé'... Ostatní nechť zůstane pro jistotu tajemstvím.
Jsme v Berlíně. Yippee! Po cestě plný čokolád nás vítá na berlínskym nástupišti poslední člen celého madonnation týmu – Miši. Převlečená v She's not me kostýmu k nám běží a já ji opět skáču kolem krku. Jo, já prostě na lidi skáču. Trádujem si to kdoví kam a jedem metrovlakem do hotelu. Ten taky nevíme, kde je. Naštěstí pro nás se nachází kousek od stanice metra. Rozeberem si postele a mám dojem, že každej do tý svý vyčerpaně padne. Hodíme sprchu a domlouváme se, zda jít už přes noc před O2 arenu, či nikoliv. Já se zdržuju hlasování a prohlašuju, že jsem za většinu. Rozhodnutí zní – jdeme. Ale Vojta se válí v posteli a vzkazuje, že jde spát. Přidává se i Antonio. Že by se teda nikam nešlo? Hlavní slovo mají teď My/išiové (no né že bych nevěděla, jaký y/i napsat, to musíte ty lidi znát). Dá se říct, že nás přemlouvaj, ať nejsme baby a jdeme. Chci jít, strašně moc, ale únava je únava. Hm, beztak mý horší lepší já vítězí a únavu z vysoka fuckuje. Vyrážíme.
- DEN DRUHÝ – sobota (30.6.)
- Napíšu to všecko pod sobotu, protože už se jedná o arénu. Pomocí snad 3. různých mapiček hledáme nejbližší cestu k našemu cíli. Je něco málo po osmý večer a my máme přes 24 hodin na to, to najít, takže jdem pěšky. Když jsme v okolí arény cca do jednoho km, vypadá to, že bude konec světa. Ne, vážně, ty mraky a blesky stálo za to vidět! Ještě ke všemu, když pod tim procházíte s myšlenkou 'dnes spim venku, na betoně'. Zastavujem se v Mekáči, kterej je poblíž. Pokračujem už jen pár set metrů k O2 Worldu. Jsme tam první. Jsme tam sami. Shit. Krom pár teenagerů, kteří měli před arénou párty hárd, k nám došli ještě časem nějací cizinci, kteří též šli na koncert, ale ti se zas od nás potom oddělili.
...I'm a bad girl anyway...
A
teď bacha, nyní přichází oživení celýho článku! Na řadu se dostávají
již v nadpisu zmíněné drogy. Jedná se o snuff. Teda řeknu Vám, že toto se musí
vyzkoušet! Přišla s tím
Miši, jak nás to probere. Nastavila jsem ruku, ona ubalila ruličku a jdem
si dát čáru. Přidal se i Myši. Přišlo mi toho málo, ale byla to taková řacha, že mi to až vhnalo slzy do očí. Ihned jsem se začla tlemit jak vůl a řikám, že to nedám. Uff, zvládla jsem to!
Je pravda, že mě to nakoplo, ale žádný vedlejší, resp. návykový účinky
to nemá. Cajk. Kolem půlnoci (?) přichází NatašaNasťaTaRusanda a
dává se s námi do řeči. Mezitím Vojta už šel tak 5x spát, Antonio už
dávno vytuhnul. Já ještě dělala photoshoot Myši vs. Miši vs.
zábradlí. Takže ruska... Probírali jsme eM, spaní venku a tak nějak vše, co s tématem 'koncert' má společnýho. Po druhý hodině ráno jsme šli spát. A to jako bacha, jediná Nataša měla spacák. Každej jí ho záviděl, každej... Osobně jsem spala max. hodinku, jelikož kolem třetí byla opravdu zima. Ono jako jen v triku a košili spát na betoně, neni moc komfort. Koukala jsem teda na oblohu, třepala se zimou a přála si, aby se už rozednilo a vyšlo sluníčko. Minutu po minutě byla obloha čim dál světlejší, až se kolem 4. probral i Vojťas s Miši (která spala mezi zábradlím na železný tyči). Vyskočila jsem ze země s tim, jak se to nedá vydržet. Když se snažila zvednout ze země i Miši, bylo to jako když vystupuje z hrobu. No, to byste to museli vidět! Povídali jsme si, poté se probral i Myši. Jak byl na tom Antonio, to si nevybavuju, ale nejspíš spal. Trochu to zkrátim. Skoro jsem se až modlila ke sluníčku, ale to ne a ne vylézt. Potřebovala jsem spánek, kterej by se i dostavil, nebýt tý zimy. Válela jsem se různě po betoně, ale snaha, najít nejteplejší místo, byla marná. Určila jsem si tedy nový cíl – už aby bylo po snídaních v Mekáči, půjdu aspoň tam! Než ale bylo jedenáct a mohla jsem uskutečnit cestu do McD, strhnul se docela slejvák. No, ještěže nějací cizinci měli obrovskej igelit a naše parta měla dobrý místa blízko nich - tak jsme se mohli pod to schovat! Začlo mi bejt pod igelitem konečně teplo. Ještě neodbyla jedenáctá a my už s Myšim šli do toho Mekáče. Ještě jsem zapomněla zmínit, že noc jsme, krom šňupání, přežili též díky Merci a ráno díky Oreo... Nicméně jsme si dali teplý jídlo a taky pořádnej záchod. S tim wc to zní divně, ale kdyby jste viděli ty přetejkající toytoyky před arénou, uctívali by jste kus toaleťáku a poměrně čistý prkýnko stejně.
Do pěti odpo byla celkem nuda, krom toho, že otevřeli tourshop a já si běžela koupit náramek (kvůli tašce). No, dobře, né že by se ty tašky do konce koncertu vyprodaly, ale zas jsem věděla, že ten náramek fosforeskuje a chtěla jsem ho mít už během show. A taky musim zmínit tu Italku, co byla v řadě se mnou, Miši a Vojťasem. Když jsme si totiž s Miši dopřávaly další naší vůbec ne návykovou dávku snuffu, stálo za to jí pozorovat. Navíc jsem si ještě všimla, že má Miši na vlajce na štítku z druhý strany českou hymnu a to mě totálně zbouralo. Vypadalo to, jak když jsme vážně sjetý. Chytaly jsme výtlemy až k slzám a do toho v rytmu Girl Gone Wild rapovaly naší hymnu... Dávaly jsme si to.
Ještě je třeba zmínit mé nové tetování... Jelikož a protože byl neskutečnej pařák, kterej nás dováděl k úpalům, mohli jste sluníčko využít i k opálení čehokoliv. Miši mi dopo napsala lihovkou na levou ruku 'Madonna'. Hádáte správně – mám to tam ještě teď, týden po.
» » » K O N C E R T « « «
A konečně se dostáváme k tomu, co Vás nejspíš nejvíc zajímá - koncert samotnej!
'Aaaaaaaaaaaaaaaaaa!!' V tu chvíli jsem stopro nevypadala moc nadšeně, pač za prvý jsem to čekala
a za druhý jsem pořád nevěděla, jestli tam chci. Musela jsem si vybrat
ještě kámoše k sobě, to jsem jen ukázala na Mišku, protože jsem
vstřebávala pocit vítězství. Až když jsem se kochala svítivě
oranžovým náramkem, kde je nápis GOLDEN TRIANGLE, zahlídla jsem Vojtu, že
on ho má taky. Objímaly jsme se s Miši a následně i s ním. Už nevím kdo,
ale někdo z těch dvou mi říkal, ať tolik nejásám, že je to vůči
ostatním nefér... Fuck yea! No, řeknu Vám to asi takto: já s Vojtou, kteří jsme chtěli jako jediní z naší grupy na normálni stání, jsme též jako jediní vyhráli.
I don't care what the people say
Původně
se mělo dovnitř arény pouštět v šest, ale trochec jim to tam haprovalo a
my se tak na dostihovou dráhu dostali něco málo po půl sedmý. V
okamžiku, kdy nám slečna dala povel, že nás pouští, Miši asi nějak
nevnímala, tak jsem do ní strčila a řikám 'běž!'. Mám pocit, že ta
slečna pustila jen Miši, mě a Vojtu a pak to zastavila. Myši stál ve
stáji vedle nás a byl též první. Já osobně to vnímala takto: někdo
(vážně netuším, jestli on/a) mi oscanoval čárovej kód z lístku, o
vteřinu později mi někdo zkontroloval kabelku a pak jsem utíkala k dalším
dveřím, kde po mně opět chtěli lístek, kterej jsem si pečlivě v rozpětí
dvou vteřin uklidila. Ihned jsem ho tedy vytasila ven a někdo mi tam
dal autogram X! Červeně! Potom se mi nechtělo ani utíkat, pač jsem
beztak věděla, že jsem pozadu. Oproti Miši a Myšimu určo. Šla jsem tedy
krokem a kolem mě probíhali různí lidé. Vkročila jsem na plochu a jakmile
jsem viděla celou MDNA oponu, vhrklo mi to slzy do očí a v duchu jsem si řekla:
'ty vole, tak si tady *_*'.
Přešla jsem celou arénu až k pitu, našla ostatní a už si jen užívala poslední volné chvíle, než měla vystoupit ONA. Po chvíli mezi nás zavítal i Madonnin manager Guy Oseary, který se fotil a povídal si s různými fans. Já stála u zábran, koukala na něj a v hlavě mi běžela myšlenka 'měla bych se taky vyfotit?, hmm, stačí příště', no CHÁPETE TO?!! Já teď moc ani ne. Co už. Tak holt next time. Ale Oseráč nebyl jedinej, kdo nás z eM týmu poctil svou návštěvou. Netrvalo dlouho a v pitu se objevily dvě holky, který vypadaly jak mediální hvězdy. Každej si kladl otázku, co jsou zač. Jedna měla v ruce kartáč se třpytivou fialovou hvězdou a na očích brýle s baterkou (pokud to nebyla kamera?). Druhá měla v ruce lak na vlasy. No joo!, to jsou stylistky! Musim podotknout, že byly výškově celkem malinký, ale móc sympatický slečny! Když od nás odcházely, křičela jsem za nima 'heeyyy greetings from CZ!'..a byly fuč. Otočila jsem se k pódiu a tak za dvě vteřiny slyšim, že na mě někdo volá. Otočim se tedy zpět a ona samotná dívčina s lakem. Zopakovala jsem jí můj pozdrav, ona se usmála a byla zas pryč. Nyní přišel na řadu Martin Solveig, který se snažil arénu roztancovat jak na remixy od Madonny, tak i velké hity, jako jsou např.: Levels, Ready 2 Go, Hello, Titanium a jiné. Nejdřív jsem si říkala (a nebyla jsem sama), že na něj pařit fakt nebudu, že si počkám na hlavní chod, ale bylo to těžký, když ten zmetek začal Madonnou! Nicméně jeho hodinka byla tu tam a to už bylo všem jasné, že M'dánna je blízko...
TRANSGRESSION
PROPHECY
Aniž bych si to v tu dobu uvědomila, právě mám za sebou první polovinu koncertu...
MASCULINE/FEMININE
A pak to
přišlo. Slintačka. Zrcadla začla lítat po pódiu jak splašená a já opět
jen zírala. Jenže kdyby mi v tu chvíli někdo řek, že za pár vteřin kolem
mě projde Madonna do vzdálenosti 50 cm – nevěřila bych mu. Hm, ouha. Najednou si to nakročila ke schodům na naší straně a i když
je fakt, že nahoře nechytla hůl (to by mě zajímalo, jestli to fakt
někoho na druhý straně bouchlo), tak sešla schody, tam dostala novou
hůl a začla tancovat před náma. Před náma!!! Tasila jsem foťák, ale tak!
se mi třepaly ruce, že byl pro mě nadlidskej výkon ukořistit ňákou tu
fotku. Asi se mi to stejně zdálo, že jo? No, nemám slov, tohle
byl opravdu silnej zážitek ♥Like A Virgin – korzet a slzy. Nenapadá mě nic lepšího, jak to popsat. Jelikož jsem byla ale stále mimo z toho, jak blízko jsem k NÍ měla, to, že při utažení korzetu brečela, jsem brala jako samozřejmost. Ale je fakt, že ta scénka byla dechberoucí. Na řadu přichází již poslední interlude a tím je Nobody Knows Me. Opět pláču.
REDEMPTION
Konec. Rozkouřila to za DJskym pultem, ještě si s náma zaskákala a zmizela. Komu to hlasivky povolily, ten řval. Já, Miši, Myši a Vojta jsme si skočili kolem krku a depkoidně prohlašovali, jak tu ženskou milujem.
Co víc říct. Názory lidí na tohle tour jsou sporný. Nikoliv ten můj. Pro mě je to ta nejbáječnější pařba, který jsem se mohla zúčastnit a jak jsem prohlásila cestou na hotel 'v životě jsem neviděla nic krásnějšího'. Je smutný, že jsem musela ujet cestu až do Berlína, abych si uvědomila pro mě pár důležitejch věcí do života. Zajímavý, co Vám může jeden koncert dát... A víte co? Jsem zasraně šťastná, že jsem dostala možnost vidět Madonnu opět live! Řeknu Vám ještě něco – život je o tom ho žít a ne přežívat :)
- DEN TŘETÍ + ČTVRTÝ - neděle, pondělí (1.7., 2.7.)
- Tudíž už nemá cenu tu cokoliv dál rozebírat. Když jsme se všichni našli u tourshopu, já si pak ještě odskočila na wécka se napít z umyvadla. Přidala se ke mně i Miši. Zpáteční cestu mě popadla menší depka, protože koncert ačkoliv byl užitej na maxxximum, by si přece jen zasloužil prožít ještě o něco víc. Ale to už nevrátim. Rozhodně ničeho nelituju! Druhý den jsem proležela v posteli díky mý depce z předchozího dne a částečně se k tomu přidala depka i kvůli koncertu. Usínala jsem s CD MDNA, náramkem a lístkem na koncert vedle hlavy. V pondělí jsme už odjížděli zpět do Čr. Tam jsem ještě vytáhla Vojtu a Miši do Fannu kvůli Truth Or Dare.
________________________________________________________________________________________
...střípky závěrem...
- během čekání před arénou to Myši sem tam zahlásil pomocí 'excuse me' :D
- když
procházel Guy před začátkem show mezi mnou a pódiem, řikám mu 'hey' a
on si myslel, že mu něco chci, tak řikám 'hi' a on mi na pozdrav
odpověděl podánim ruky, ale ne obyčejnym, takovym tim, kterym se zdravěj
různí 'bro'
prostě uděláte pěst a ťuknete se kloubama, chápete - samozřejmě musim zvěčnit jak jsme s Miši jely v den odjezdu do Čr načerno metrem...
joo, bylo mi fakt moc špatně! - za pět dní (Čt až Po) jsem naspala 24 hodin
- brambouch (rampouch a brambor)
PODĚKOVÁNÍ
Rozhodně chci poděkovat celýmu našemu madonnation týmu, který se na Berlín tripu podílel. Díky za to, že jste přežili moje nálady, můj obličej po ránu a mě samotnou:) Ale především chci poděkovat z celýho srdce MYŠIMU, jelikož bez něho by
tenhle report nikdy nevzniknul, protože to díky němu se mi splnil sen
vidět tu úžasnou ženskou znovu!
!DĚKUJU!
No a pak taky patří muj dík samotný Madonně, ale ta si to nejspíš nikdy nepřečte, nikdy se to nedozví. Jen podotknu, že před ní smekám,
protože ta energie, která z ní srší... jakože 'ty vole!' ♥
A i když mě občas sereš, tak jsem na Tebe nesmírně hrdá, jen tak dál!
♥ ♥ ♥
* psáno 6. 7. 2012, 1:53
koncert proběhl 30. 6. 2012
koncert proběhl 30. 6. 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat