artRAVE Vienna 02/11/2014

I'm the one who's been comin' around lookin' to lovin' you.

Can you feel it? 

A já jí fílila!

...ještě jsem se nevzpamatovala z pražského koncertu a už mi kámoš Honza psal, že se musíme dostat do Vídně. Jelikož ale poslední dobou u nás většina věcí vázla na financích, pro jistotu jsem ani nedoufala, že by se něco takového mohlo stát skutečností. Jemu jsem ale samozřejmě psala dost přesvědčivý věty o tom, jak se tam dostanem. A tečka. 

Potom ten fakt, že druhý kámoš - Vojta, který byl též na koncertě v Praze, už lístek do Vídně měl. Pamatuju si, jak jsme se 5.10. bavili o Vídni a on nevěděl, jestli lístek prodat, či nikoliv. Dny ubíhaly a mně to šrotovalo v hlavě už jen proto, že artRAVE v Praze jsem si prostě neužila naplno. Během týdne jsem byla na 220% rozhodnutá, že tam musim být a že pro to udělám nadmaximum. A potom to přišlo, 14. října - den, kdy jsem byla tomuto snu, vidět Lady naživo znovu, sakra blízko! 

Bohužel Honza byl tou dobou Vídni sakra dál a dál. Já začla kontaktovat Vojtu s tím, aby mi pomohl pořešit lístek a cestu. Jsem ta, která musí být obklopená spoustou lidí, kteří jí vše zaříděj...
Mezitím jsem si ještě odskočila na koncert Kylie Minogue, která Prahu navštívila 21. října, ovšem i tam jsem měla hlavu plnou Lejdy Dží a jelikož tam byl i Vojta, měla jsem vedle sebe dobrého spojence. Navíc ten den se mi do rukou dostal právě lístek na koncert do Vídně, takže jsem z toho byla nadmíru unešená.

҉ cesta tam ҉҉

Koncem října jsem opět prožívala stav, kdy mi nedocházelo, že koncert je tu za pár dní. 
30.10. jsem odešla na noční a celou dobu v práci jsem přemýšlela, jak si vše co nejlíp naplánovat a nemohla se vyhnout myšlence, že zkrátka od soboty nebudu až do pondělí spát. V pátek k večeru se u mě ještě stavil Honza a tak jsme tak nějak vše probírali a když odešel, pomalu jsem si připravila věci na sobotu. Byla jsem samozřejmě celou noc vzhůru a spát šla až kolem desátý dopoledne. Abych si spánek 'pojistila', vzala jsem si ještě kapky na spaní. Usnula jsem tedy někdy po desáté dopoledne a v jednu se vzbudila s tim, že jsem zaspala. Takto jsem se probudila ještě v šest, přitom budíček byl na 18:50. Den před jsem psala ještě kámošce, jestli se nechce vidět, že jdu téměř k jejímu baráku na zastávku a jedu do Prahy. V sobotu jsem jí v osm večer psala, že nestíhám. Autobus mi jel ve 20:30, cesta mi trvá tak 20 minut a já vycházela z domu ve 20:17. Nyní znáte jednu z mejch špatnejch vlastností a to nedochvilnost. Celou cestu jsem běžela, když v tom asi 50m od zastávky vidim kámošku, jak stojí na chodniku a řvu na ní, co tu dělá, když jsem jí psala, že nestíhám a ona s úsměvem, že kde jsem. Tak jsme hodily pár vět, autobus měl zajisté zpoždění. Když konečně přijel, usedla jsem s dobrym pocitem, že jsem to stihla. 
Jsem v Praze a jdu ještě do Palládka do KFC, kde na mě už čekal kámoš Drew. Ten se na koncert chystal taky, ale odjížděl až druhý den. Pokecali jsme a už mířim na Florenc, odkud mi bus jel ve 23:55. Přišla jsem tam kolem půl, bus už tam byl, takže jsem si ihned sedla dovnitř, dala founa na nabíječku a už mi volal Honza a mohli jsme kecat. Když se bus rozjel, byla jsem strašně šťastná a Honzovi řikala: 

'hey víš co, mně to zas nedochází..nebo né že nedochází, ale zkrátka nevěřim tomu, že se to opravdu děje'

Ještě, než bylo cokoliv ohledně Vídně jistý, zapřísáhla jsem se, že pokud se tam dostanu, tak se tentokrát naučim texty. Texty jsem se začla učit až 2.11. v půl druhý ráno. I tak mi v hlavě něco zůstalo a musim říct, že od této chvíle si texty budu pročítat na každý koncert, protože to ten zážitek taky poměrně dost ovlivní. Tudíž doporučuju. Kolem půl třetí ke mně v Brně přisedl Vojta a artRAVE mohl začít. Honza mi ještě zprávou popřál a potom se nějak rozjel s Gaginýma fotkama a když mi přišla jedna fakt vtipná a já jí ukázala Vojtovi, neudrželi jsme se a začli se smát na celej autobus. V tom se asi ob sedačku za náma ozval pán, jestli se nemůžem bavit ještě hlasitěji, že vepředu nás určitě neslyšej...

cesta pěšky od busu až k aréně(a zpět)
doporučuji rozkliknout

Je po půl pátý v neděli ráno a my přijíždíme na místo. Téměř za rohem je stadion, kde Vojta byl před dvěma lety na MDNA, takže se tam jdeme podívat. Bavíme se o MDNA jako takovém, když v tom se mě Vojta ptá, jestli v Berlíně, kde jsem na tomto tour byla já (report zde), byla Madonna taky na stadionu, bo to byla arena a já s vážností odpovídám 'arion'. Ihned se začnem smát a já jen žasnu, co jsem to zas vypustila z pusy. Potřebuju na záchod. Akutně! Naštěstí jsou od nás pár metrů veřejný záchodky. Modlim se, aby dveře od nich nebyly zamčené. Nebyly. Když Vojta vezme za kliku a nahlédnem dovnitř, modlim se, aby to nebyla pravda, co jsme viděli. Žádná hrůza, to zas tam bylo čisto, ale byl to takovej ten typicky ledově železnej záchod. No nic, fakt musim, takže se zamykám a Vojtovi řikám, ať mi dá tak 15 minut. Jo, to jsem ještě nevěděla, že mi to opravdu bude trvat, jelikož jsem samozřejmě podstatnou část strávila tim, že jsem si dělala prkýnko z tuny papíru, což Vojta později okomentoval jako obloženou mísu, a když jsem si po vykonání potřeby chtěla umýt ruce, trvalo mi, než jsem přišla na to, jak se voda spouští - museli jste dát ruce k odtoku v umyvadle a ona se spustila sama, navíc po pár vteřinách Vám na ruce začal foukat studený vítr a tim jste si měli nejspíš ruce osušit. Fajn. 
S Vojtou usoudíme, že máme dost času a k Stadthalle půjdem pěšky. Tak po 20ti minutách se dostáváme k Praterdome, kde měla po koncertě Gagy akci Lady Starlight. Jdem se tedy zeptat na vstupné a tak a pokračujem v cestě. Neuplyne ani deset minut cesty, když se dostáváme na křižovatku téměř bez přechodů a tak si stačim všimnout podchodu vedle a ihned řikám: 'jdem tam! podívej na ty všechny plakáty, určitě tam bude i Gaga!'. Sejdeme dolu, ale žádný plakát upozorňující na artRAVE nevidíme. Jdem tedy dál, když v tom jeden zahlídnu a nezadržitelně k němu přiskočim. Vojta se ho snaží odříznout klíčema, jelikož těch plakátů pod je vážně spousta. We did it! Kouknu na mobil se slovy, že chci vědět časový údaj, až budu psát report. Je 6:02. Kousek dál je ještě jeden plakát, ale ten se nám sundat nepodařilo, tak jdeme dál a celou cestu vyhlížíme další a další... Uff, taková ranní procházka byla opravdu ambiciózní. Dostáváme se do uličky Praterstraße, kde jsou lavičky a já si na nich všímám položených podprdelníků a i když v první moment ze srandy řeknu Vojtovi 'berem ne?!', po jeho váhavém výrazu mi dojde, že berem. 
Bere to on a schovává do batohu. Začíná celkem slušně mrholit, což komentuju poznámkou, že Gaga už je celá vlhká (narážka na poctivě zčořenej plakát). Po cestě mě zaujala jakási katedrála, kde zrovna začalo akorát odbíjet a tak vykřiknu emdýenej, Vojta se směje. Ještě mě uchvátil jeden známý park, který netušim jak se jmenuje, ale vyfotila jsem si zde sochu Marie Terezie. Kolem sedmé se dostáváme k aréně. Je zde tak dvacet lidí. 
Když tam dojdem, všude se to hemží tirákama a mně je jasný, že tam všude uvnitř jsou věci na dnešní večer. Taky že jo. Začnem s Vojtou fotit a koncertová horečka je rázem 500900.

҉ čekání na Goddess of Love ҉҉

Projdem kolem arény a zpět, když v tom nás zastavuje jakási holka s klukem a na něco se ptají. Tohle jde kolem mě a nechávám veškerou komunikaci na Vojtovi. Když se ho později zeptám, o co šlo, odpovídá, že se ptali, jestli máme dřívější vstupy a kudy se dostanem dovnitř areny atd. No, s odstupem času vim, že oni neměli ani páru, kudy se bude pouštět, ale nepředbíhejme. Co mě vzápětí zaráží, tak že už od rána tam s námi byli zdravotníci, kteří nám nalejvali horký čaj a komu byla zima, dostal takovou modrou záchranářskou deku - něco jako izotermická fólie. Ještě jsme si s Vojtou odskočili do McD pro kafe, energy a čokoládu. Čas utíkal celkem rychle a ani jsem nebyla ospalá, což jsem tedy očekávala, že přijde mega krize, když jsem byla vzhůru od večera předešlého dne. Mezitím tam securiťáci začali stavit ze zábran hada a teď abych to vysvětlila... Jelikož tam jezdili ty náklaďáky, tak fanoušci čekali jakoby o halu vedle. Tam potom vznikl ten had a po 16:00 nás měli přesunout cca o 50m dál, kde za odpoledne vyrostly před halou boxy, jaké známe od O2 arény z Prahy. Tak!, a tady začínaj veškerý problémy! Nicméně než nás začnou přesouvat, řeším dilema nazvaný plakát. V žádnym případě nepřipouštim myšlenku, že bych ho měla někam odložit a po koncertě vyzvednout. Co když ho vezme někdo další? Co když bude pršet? Ne, ne a prostě NE! Na druhou stranu vim, že dovnitř ho vzít nemůžu a ani nechci. Takže, co teď?! Vojta si ještě odskočí do jedné budovy na wc, když v tom slyšim Kitty?, Kitty?, otáčím se a přede mnou je muj známý Mário, kterého vidim konečně live, jinak jsme se znali jen pomocí Fb. Jsem strašně šťastná, že za mnou zašel, protože já bych si ho v ten den nejspíš těžko všimla. Když se Vojta vrací, nabízí mi možný řešení a to sice, že si plakát schovám do té budovy, že by se to nějak dalo. Zvedám se a jdu to omrknout. Vojtu beru s sebou. Ten si mě ještě stihne fotit a mezitim, co se rozčiluju, ať to nedělá, si ani nevšimnu, že jsem po cestě ztratila mikinu. Když si to uvědomim, vracim se zpět, házim jí kolem krku a Vojta začne fotit znovu, viz foto... Poté, co dorazíme na místo, ihned zamítnu. Vždyť tady neni kam do dát! Jediný možný řešení bylo to strčit do takového mezipatra za nějakou desku, která se tvářila fakt opuštěně, takže šance, že by mi plakát vzal někdo další, byla tak na 98%. Okay, nechávám ho tam, ale jestli budovou zamknou...

Moc se mi odejít nechce, ale nakonec se dám do pohybu. Vyjdu ven a před vchodem zbystřim bikramku, na kterou mě odkáže Vojta. Při mym štěstí je nacpaná věcma až nahoru, ale to nejlepší na tom je, že nahoře je nějaká dřevěná deska, kterou překrývá další a mezi nima je asi 10cm místa. Co tím chci naznačit? Vracim se do budovy pro plakát a cpu ho mezi desky. Vrcholem smůly by bylo, kdyby kontejner odvezli, meh. 
Vrátíme se zpátky, já se jdu později ještě projít kolem arény a do budovy na záchod, protože se blíží čtvrtá hodina polední. A teď něco ke karmě - kdo četl muj první report z artRAVE Prague, tak se dočetl velmi zajímavé věci, především o tom, jak jsem se opila do takové míry, až jsem strávila hodinu na záchodcích. ...no a tak teda jakože jdu před tou čtvrtou na ty wécka, ale už jen po příchodu do místnosti a následné zjištění, že tam neni papír, mi dávalo najevo, že jsem to měla radši dalších xy hodin vydržet. Jenže nejhorší zážitek měl teprve přijít. Jen co jsem dosedla, neušly mi ty divný zvuky, které přicházely o dvě, tři kabinky vedle. Ach ano, karma mě vytrollila a seslala mi do Vídně vomitovací slečnu. Okay, vzala jsem si z toho ponaučení, rozumim.
Jsem zpátky a už má přijít ten okamžik přesunu. Koordinátorka pořád hlásá, jak to bude vše v klidu a tak dáváme na její slova a po odepnutí pásky v našem rajónu se Vojta snaží neběžet, jenže samozřejmě ti za náma už tak taktní nejsou a tak na něj ukazuju a řvu 'běž!' a zrychlim též. Jenže to už je všechno v prdeli. Samozřejmě takovej starší securiťák je nad míru vytočenej a všechny nás drží u zátaras před těmi boxy. Kdo z Vás byl na Monster Ballu v Praze a vzpomene si na O2 arénu, kde nás drželi pod takovym tlakem dole u dveří, dokud se nevylomili, tak toto bylo něco podobného. Kdo jste byl v roce 2009 na Madonně, tak by si tady taky přišel na to svoje. Já bych to osobně popsala tak, že kdyby se tyhle dvě čekací doby spojili v jednu, dostanem se právě do Vídně na artRAVE. Takže opravdu jedno velký MEH! V každym případě mi nedochází humor a i když se nikdo nemůže skoro ani nadechnout, pořád maji nějaký lidi tolik energie, že jednou přichází tlak z levé strany, což jim vracíme, takže jdem pak do prava a když nás securiťák začne strkat zepředu, nás to neodradí v tom, abychom šli ještě víc dopředu a zkrátka se tam točíme, jak kdyby nás semlelo tornádo a tak mi to nedá a řeknu zvýšenym hlasem It's a twister!. Kdo zná, ví. Pár lidí kolem se začne smát, zrovna kolem nás s Vojtou jsou nějací dva Slováci a Slovenka. Po chvíli se nás zas další securiťák snaží usměrnit a tak řve by the way, jenže jak jsme tam namáčknutí, byla jsem toho dojmu, že řikal něco německy a tak se ptám born this way??, načež tahle věta nenechá chladnýho kluka, kterej stojí vedle mě a začne mi něco řikat - německy. Jak jsem v náladě, ihned na to reaguju I don't speak german a v tu milisetinu mi probleskne část textu Scheiße, takže pokračuji slovy but I can, if you like a ten kluk se směje. Potom se mě ptá, odkud jsem, tak odpovim, on mi ještě něco řikal, ale to jsem už nevnímala, tak se jen usměju a otočim hlavu zpátky dopředu. Nejhorší se pomalu vyplňuje a to sice, že nás z týhle mačkanice pustěj AŽ v 18:30 a rovnou poletíme do haly. Skvělý! Kdyby nás aspoň ten securiťák v naší řadě ještě neprovokoval a choval se normálně. Profesionalita mu nejspíš nic neřikala a když ho jeden kluk požádal, ať zopakuje pokyny v angličtině, tak na něj ještě začal řvát, že tady se mluví německy, tak proč by mluvil anglicky. Tohle všechno řval v němčině samozřejmě. 
Je po šesté hodině, když v tom mi začne vibrovat mobil. Já se bohužel nemůžu ani hnout, ale bezpečně vim, že mi volá Drew. No, holt smůla, já s tim vážně nic nenadělám. Když mi telefon zvoní už aspoň počtvrtý, prohlašuju, že jestli mi zavolá ještě jednou, na místě se z toho udělám. Drew volal ještě 2x ...

҉ that Girl Above Me ҉ ARTPOP Ball ҉҉

A už to vypuklo! Neuvěřitelnej nával do boxů. I když jsme s Vojtou byli vedle sebe, během chvilky jsme byli rozděleni, a sice jsem ho ještě zahlídla u securiťáka za boxem, ale jelikož člověk přede mnou celou tuhle akci vpuštění do haly zdržel, Vojtu jsem ztratila ve dvou vteřinách. Doběhla jsem k hlavnímu pódiu tak do desátý řady a byla jsem ráda, že jsem v hale nezabloudila. Procpala jsem se do třetí řady a snažila si svlíknout kabát společně s mikinou, což se nelíbilo jakýsimu klukovi, kterej na mě začal německy pouštět rozumy, ale já dělala, že mu nerozumim. Oh, ne, já mu nerozuměla, dělala jsem, že jsem neviditelná. Ale teď, kde je Vojta?!

Začal mi akorát zas vibrovat mobil, tak to zvednu a tam Vojta, že kde jsem. Po chvilce zvedl ruku a já tak zjistila, že od sebe stojíme pár metrů, tak mu řikám, že jdu za ním. Došla jsem na místo, ale on nikde. Vůbec jsem ho neviděla, když v tom se najednou otočil, tak jsem k němu přiskočila asi 4 kroky. V tu chvíli jsme byli ve třetí řadě. Nacpala jsem si k němu do batohu kabát a mikinu uvázala kolem svý koncertový taštičky, kterou jsem měla přes rameno. Ještě mi Vojta nalepil na ruku tři stříbrný pásky, který jsem spojila v jeden a udělala si z toho tak náramek. Byly to reflexní pásky, takže artRAVE jak má být! Přeju si, aby už tu Gaga byla. Než celá show začla, nemohla jsem si nevšimnout chlápka, kterej vypadal jak Conchita Wurst. Lidi se s ním začli fotit a to upoutalo mou pozornost. Prohlížela jsem si ho snad ze všech stran, dokud se na mě taky nepodíval a teď si představte tu situaci, že na někoho koukáte, on na Vás a Vy ale nemůžete dát oči jinam, protože jste totálně speechless. Proč? To se má tak, že jsem v životě neviděla ženskou s TAK krásnejma očima, natož chlapa, jako měl on. Mluvim teď vážně. Jsem ujetá na modrý oči a jak on ještě měl ty mega řasy, ááá ♥
Vojta ani z části nechápal mý oněmění, ale co už. 
Tohle mě zkrátka dostalo.
Před předskokanama se ještě nechávám slyšet, že vůbec nechci, aby koncert začal. Je to přesně takový TO, jak čekáte neočekávaný a tak se toho radši chcete vzdát a vůbec ten skvělej pocit nezažít. 
19:30 - Breedlove. Toho chlápka nemám ráda. Nemůžu mu přijít na chuť a je mi jedno, že má Gaginčin support. Avšak po jeho příchodu na pódium ronim slzy, jelikož si dost dobře uvědomuju fakt, že UŽ JE TO TADY.
Ještě přichází na scénu samože i Lady Starlight, kterou si užívám, jak jinak. Když procházela kolem nás, dokonce se na nás i koukla. Po tom, co skončila, začínalo dlouhý čekání, než dorazila Gaga. Ta došla ve 21:20. Než se tak stalo, neustále jsem opakovala, jak budu jistotně brečet, když jsem bulela už u předskokanů. Přesně jsem líčila i ten moment, kdy vyjedou světla nahoru -part, kdy vyjede na scénu Gaga- a já budu celá uřvaná. Jo, dopadlo to přesně tak, že spadla opona a začlo Intro. Koukala jsem kolem sebe a na tanečníky, ale jakmile se na backdropech objevila ONA v tom svym bílym hábitu, mně jako když se před očima zatmí a neviděla jsem nic jinýho, než právě jen jí. Nevím, čim si mě to získalo, tedy nechápu to, že si mě tim tolik získala ona, přece jenom nedělá nic zvláštního, ale tak stalo se. To už šly ale pomalu světla nahoru a já jí měla celou téměř před sebou.  
ARTPOP - bez křídel by to nebylo ono. Touhle dobou jsem už v kaifu, ach, co málo stačí děcku ke štěstí. U druhý sloky už si to štráduje kolem nás a já na ní můžu oči nechat. Řekněte mi někdo, že to vše se mi jen zdá, prosím. Jsem totally in love. 
G.U.Y. + Donatella + Venus - možná že u G.U.Y. konečně ze začátku zvážnim, popotáhnu a jedu dál, ale ta atmosféra je jedinečná a dokonalá. To prostě člověka se vybrečet nenechá. Krátkej proslov a myslim, že se Gaga rozmluví i cosi o následujících sonzích, ale nepamatuju si. Každopádně Gaga stojí uprostřed na mostě a začíná MANiCURE. Tak a tomuhle věnuju sakra hodně řádků, jelikož právě při tomhle songu se mi zastavilo srdce, pak zas naskočilo, ale myslim, že nakonec se vyplo úplně. Dělám si srandu, i když měnší infarkt tam stopro byl. Většina z Vás ví, že Gagína si při týhle písničce lehne na most (když tedy zrovna neskáče do lidí, lol) a ti, co stojej poblíž, se jí pověsej na ruku, bo se aspoň snaží o dotyk. Jo, je to tak. Jelikož jsem díky Vojtovi stála přesně tam, kde si ona lehla a vystrčila ruku, tak jsem jedna z těch, kteří se jí dotkli. Vlastně jsem jedna z těch, kteří se na ní zavěsili. Jako by to bylo včera - lehá si, já si to ani neuvědomuju, vidim z blízkosti její mega paruku (a řikám si, že je divná lol), Gaga spouští ruku, já na ní skáču, chytám se jí a skáču do rytmu dál, tohle trvalo asi tři, čtyři vteřiny, než se ona zvedá a jak se zvedala, ještě jsem jí po tý ruce sjela, takže jsme se dotkly konečkama prstů.

Doufám, že je to dost jasně popsaný, protože líp to nezvládnu. Pro ten blízkej pocit sem dávám aspoň jednu fotku, co jsem mezitim našla na netu, ovšem my byly sobě mnohem blíž. Když Gaga vstane a odchází, ani nevim, co dělám, beztak skáču a křičim jak o život, ale hlavně mi hlavou pořád běhá otázka, co to jako mělo znamenat. Je to zas tady, místo toho, abych byla šťastná, jsem spíš v šoku. Kouknu se na Vojtu a chci mu dát pusu, ale řikám si klídek, tak mu aspoň skočim kolem krku a zeptám se, jestli to chápe. Docela bych chtěla vidět naše výrazy. Vojta mi řiká, že to jeho ona chytla, takže Gaga držela Vojtu a já držela jí. To je jak Emma má mámu a máma mele maso. Chápete, řetězec. V hlavě mi už tou dobou toho ale běhá spousta a to myšlenky od 'už nikdy si tu ruku neumyju' až po 'when I lay in bed, I touch myself and I think of you'. Je to moc? Ne, tenhle blog je explicitní, get over it.

Gaga se vrací na scénu s medley Just Dance/Poker Face/Telephone, jenže jak správně tušíte, myšlenkama jsem pořád o pár okamžiků v minulosti. Tudíž z tohohle úseku jsem neměla nic v Praze, neměla jsem z toho nic ani ve Vídni. Ale kdo se stará. Aspoň jsem si teda všimla, že na sobě měla podobnej kostým jak při openingu. No dobře, tak něco mezi openingem a záverečnou Gypsy. Když jsem psala report z Prahy, skoro bych přísahala, že u Telephone na sobě měla zelenou paruku a takový to černý, viz Judas atd., jenže to by se mi to nesmělo plést ještě s Monster Ballem. Ach jo. Následuje PARTYNAUSEOUS a já myslim na Honzu, protože vim, že tohle interlude video je jeho TOP. V podstatě teda song samotnej. Snažim se si ten song užít i za něj.  
Paparazzi - nepamatuju si všechny písničky, při kterejch na nás Gaga koukla, ale u týhle to vim.  

...I'm your biggest fan, I'll follow you until you love me, papa-paparazzi 

baby there's no other superstar, you know, that I'll be your papa-paparazzi...

Zde fotka, kterou mi propůjčil Drew, z místa jeho stání. 
Do What U Want - stříbrná ruka, která uchvátila Vojtu, víc si nepamatuju. Pár balónků se tam proletělo, ale nebylo to tak pěkný oproti Praze. Přídavek v podobě coveru What's Up (video) od skupiny 4 Non Blondes byl nářez! Vojta moc nevěděl, ale když začal refrén, tak se chytal. V jejim podání, jak jsem už napsala, to byl opravdu nářez a artRAVE ve Vídni snad už touhle dobou nemohl být lepší...
Při prvních tónech Dope jsem zas začla bulet. Neskutečný co se mnou Dope udělala v live verzi. Yoü and I - tak to si pamatuju přesně..a bude toho víc. Jednak co jsem si stihla všimnout, tak děsný pohoršení, když Gaguše začla hrát jednomu z kytaristů na kytaru jazykem, nebo co to mělo být, viděla jsem tam i mikrofon mezi tim všim, tak těžko říct, každopádně já začla vřískat YAAAAS, no a potom to, když totiž tenhle song končí, ona se rozebíhá a na konci mostu si kleká (okay, veze po kolenou) a pak se zakloní.

A právě když tohle ona udělala, z druhý strany mostu jí koukaly prsty přes a jelikož jsme s Vojtou měli přichystanej dopis, podlezla jsem most a že jí to zkusim dát. Bohužel netušim, kde se vzal, ale najednou tam stál securiťák a začal po mně ťapat, že teď se rozhodně žádný dopisy předávat nebudou. Okay, čekala jsem, až se Gaga odkamenní, nebo li odsekne a že to zkusim pak. Když tenhle zlomek vteřiny přišel, ona se mi podívala do očí, já jí hodila dopis, ona se zvedla a odešla. Zřejmě to neměl být ten okamžik, kdy by něco chtěla číst. Sebrala jsem se a šla zpět k Vojtovi. Vojta na mě 'tak co?' - 'no je to čubka! viděls to, se na mě koukala a pak se sebrala a šla pryč!', samozřejmě jsem se smála, na to mi Vojta řekl, že jí hodil z druhý strany i ten druhej dopis, takže jsem ho vyhnala, ať pro něj jde, že dva dopisy takhle lehce ztratit nemůžem. Na netu jsem později našla i jedno video, kde jde vidět, že se jí dopis zkoušim nacpat - stopáž 5:08. Díky Bohu, že to video dál nepokračuje. Jinak na tom samym videu můžete vidět i ten její jazykovej um, celý to začíná zhruba ve 4:04. 
Po jejím odchodu se přesunula k pianu, kde už chuť číst dopis měla. Byl to dopis nějakýho kluka, kterýho pozvala na pódium k ní. Ten s sebou vzal i kámoše. Začla Born This Way a všichni tři seděli u piana. Moc jim to teda nešlo, ale když už se loučili, děsně mě rozesmál ten jeho kámoš, protože Gaga dala pusu na tvář tomu, kdo jí napsal dopis a pak se otočila a chtěla dát pusu na tvář i jeho kámošovi, jenže ten vzal osud do svých rukou a na Gagu se téměř přicucnul. Potom jí ihned začal pusinkovat po celym obličeji a pak se všichni tři obejmuli. Jasně, že jsem mu záviděla, ale spíš mi to přišlo opravdu vtipný. The Edge of Glory - konečně Gaga v zelený paruce a černém. Né že by to byl nějakej lepší kostým, ale narážim na výše zmiňovenej Telephone. Judas - na to jsem se moc těšila, jelikož od Prahy mě popadla opět Judasová horečka, což znamená, že jsem zírala na klip a nemohla se vynadívat, předevšim začátek, ano, ten její úsměv, aah. Jewels N' Drugs interlude - zas myslim na Honzu, protože tenhle song je jeho oblíbenej, myslim, že hned za #1 Venus. Aura - nejlepší je stejně refrén, ale jak už jsem psala, když si čtete slova (lyrics) před koncertem, Váš zážitek to ovlivní a je to lepší. Sexxx Dreams - krom lesby show jsem si z Prahy nic nevzala a tak jsem čekala, co Gaga ještě ukáže. Dopadlo to tak, že s ničim novym nepřišla, takže dojmy stejný, lol. Ale Mary Jane Holland jsem si z blízkosti opravdu užila. Fascinuje mě, jak tam chodí s těma židlema zavěšenejma všude kolem sebe, to je boží. Když přišel na řadu song Alejandro, připravovala jsem si telefon, abych si natočila Ratchet. Jenže proč se na pódiu nic nedělo, to to jako vypustila nebo co? Ne, jen jsem uplně vypustila ten fakt, že do setlistu zakomponovala Bang Bang. Božééé, jak jsem jen mohla zapomenout. Samozřejmě jsem zpívala taky, i když slova jsem si pamatovala ještě od dob filmu Kill Bill. I tak to byl skvost. Když Gaga dozpívá, vytahuju tedy mobil a začínám nahrávat, ale v tom si všimnu, že má v ruce flašku. Jde kolem nás a popíjí. To je jako pivo? Cože? No fakt. Ach jo. Monsters v první řadě jí hážou plyšáka v paruce a Gaga to komentuje, že je to její dvojče. Zazní kousek Anything goes a už začíná převlíkačka na pódiu. Ratchet - poté, co jsem video dala na net, mělo za tři dny téměř 170K zhlédnutí. Vůbec nechápu, jak se to povedlo, celkem virál. Co ještě víc nechápu, jsou hlavně ty komenty pod ním a všechny dislajky... Za co? Bez komentáře...

Bad Romance - vim, že nás čeká už poslední úsek toho všeho. A to jsem si někdy u Paparazzi řikala, jak to utíká pomalu, že toho mám ještě tolik před sebou. Snažim se ze sebe dostat maximum a užít si poslední společný minuty, co to dá. Jsem ovšem na pokraji vyčerpání sil. Ještě, že je tu Applause, tenhle song mě vždy donutí se hejbat, a to i když sedim na židli. Chvilka odpočinku a už začínaj první tóny Swine! Opravdu tenhle song žeru! A opravdu jsem při něm nechala ve Vídni i ten poslední zbyteček energie. Kitty about to die. Ale šťastná! Ještě vzpomenu okamžik, kdy Gaga stála na hlavnim pódiu, ale před náma, držela se prstem za nos, aby to bylo víc swine a nepochybuju o tom, že se na mě nekoukla, jelikož jsem sice byla ve druhý, třetí řadě, ale jako jediná jsem v ten moment skákala a házela rukama ve vzduchu. Myslim, že jsem zařvala i YAAAS a ukázala paws up, ale jistá si nejsem. 
Byl to ovšem krásnej okamžik. Než začla Gypsy, udělalo se u zábran víc místa, takže jsem se pošoupla do první řady, opřela se a vydejchávala. Dokonce když už Gaga začla zpívat první sloku, měla jsem zavřený oči a jen zpívala s ní. Pomalu jsem se připravovala na moment, kdy nebude jen sedět u klavíru, ale ještě to rozjede. A už skáču, zpívám, řvu. Naposledy to Gaga vezme kolem, stoupne si doprostřed pódia a mizí. V tu chvíli jsem sice vyčerpaná, ale vůbec se mi nechce odejít, vůbec. Vojta odbíhá hledat naší vlajku, kterou ani už nevim, kdy házel na most. Za doprovodu remixu Applause procházim celou stage a nestačim se divit, kolik konfet se válí na zemi. Připadám si jak v Ráji, už jen ti volně pobíhající jednorožci kolem tam chyběj. 

҉ take me to your leader ҉҉

Vyjdem s Vojtou ven a já se ho neustále ptám, kde vezmu ty noviny (nějaký Österreich). Jdem k bikramce pro plakáty. Mezi čekáním na koncert se totiž ještě Vojta procházel a nakonec ulovil i plakát pro sebe. Vezmem je a jdem za arénu, protože Vojta je přesvědčenej, že tam ještě plakáty budou a tak chcem vzít jeden i Honzovi. Bohužel plakát jsme nenašli, za to nás zarazila skupinka tak 6. fans, kteří se shlukovali u jednoho výjezdu. No jasný, určitě čekaj na Gagu, tak počkáme taky! 
Neunikne mi, že jeden z fans má noviny, který životně potřebuju i já. Řikám Vojtovi, ať se zeptá, kde je sehnal. Vojta tedy začne tím, jestli rozumí anglicky. Kluk je tam nejspíš se svou mámou. Tak se bavěj, když v tom ta jeho máma vytáhla druhý noviny a že na, vem si je, nám přece stačej jedny. Kouknu na ní, ona dá noviny ještě víc směrem ke mně, tak neváhám a beru. Milionkrát jí poděkuju a že to pro mě hodně znamená, ještě jí chytnu za rameno, aby to bylo přesvědčivější a mám neskutečnou radost. Máme s Vojtou obrovskou žízeň a já si sedám na obrubnik se slovy, že už nikam nejdu, protože mě sakra začínaj bolej kolena a pokud si aspoň na chvíli nesednu, tak na místě umřu. Ani jsem si nevšimla, že Vojta mezitim odešel, pořád jsem měla za to, že stojí těch pár metrů ve skupince. Najednou ale stál u mě a podává mi ve skleněný láhvi trochu perlivý vody. Nestačim se divit a s poděkováním přijímám. Je něco málo po půlnoci, tak si řeknem, že počkáme aspoň půl hoďky a potom půjdem na akci za Lady Starlight. Mezitim vstávám a snažim se rozchodit. Je mi příšerná zima a cejtim, že mám i zvýšenou teplotu. Hlavní je nemarodit, i když tedy koncert je za mnou, tak víceméně je mi to fuk, ale stejně. Jdu k hloučku, potom se procházím kolem, Vojta taky někde trajdá. Za rohem už čekali autobusy. Za nedlouho Vojta odchází k jinému vchodu a myslim, že je tam i Breedlove, takže si Vojta řiká o autogram, zatímco já stojim někde poblíž busů. Počkám, až Vojta dojde a chcem jít zpět k tý bráně, když v tom z vchodu vyjde postava, která míří k Breedlovovi a má nějaký kufříky s sebou. Nedá mi to a vracim se zpátky, v tom už Vojta ví, že je to právě Lady Starlight a tak na ní křičí, ať počká, lol. Když se dopajdám i já, v hlavě se mi noří věty, že byla úžasná a že jsme si koncert užili, jenže v bodě, kdy se na mě Lady S. koukla, ze mě nečekaně vypadlo 'Kitty'. Konec. Da fuck?! Co to jako mělo bejt, jaká Kitty, ou em dží! Podepsala se nám a ještě se zeptala, jestli jdem do klubu a my, že jo, jo, že tak za hoďku tam budem. Nasedli do dodávky a odjeli.
My se tedy v klidu vrátili k bráně. Po chvíli jsme ale došli zpět, protože co by Gaga dělala u brány, když vchod je i tady, navíc tam přijel kamion, takže passé. Vojta šel na recepci nahlásit, že (vymyšlenej) kámoš má meet&greet a ještě nevyšel, tak jestli to ještě probíhá, na to mu ta pani řekla, že jo, že to ještě probíhá a ať počkáme uvnitř. No jo, jenže ihned po tom, co Vojta někam zas odešel, samozřejmě vše skončilo a já tam zůstala sama. Byly dvě ráno a mně se nechtělo odejít, jelikož venku byla zima. Za nedlouho se Vojta vrátil a já mu řikám, že Gaga už je pryč. Koukám na hodiny na stěně, bylo 2:11, když v tom slyšim 'ladieees, ha ha ha', zvuk podpatků a ticho. Byla pryč. Seděla jsem na lavičce a myslela na to, jak jsme to celý podělali, přitom jsme jí měli TAK blízko. V hlavě mi pořád kolovala její poslední věta a zvuk podpatků. Řikám Vojtovi, že to byla ona a je pryč. Ještě jsem koukala do vchodu uvnitř a sice mi bylo divný, že jsem jí (ani nikoho dalšího) nezahlídla projít, nicméně ruku do ohně bych dala za to, že to ona byla. Sedíme ještě tak deset minut, ale nic už se neděje. Zvedáme se s tim, že jdem na párty. Když procházíme z druhý strany kolem arény, vidíme ještě další vchod. Jak jsme mohli zapomenout, hlavně, že odpoledne jsme kolem něj chodili a když jsem se tam byla pak projít sama, potkala jsem u něj jednoho z tanečníků a ještě jsem to Vojtovi vyprávěla. Tak toto jsme vážně projeli. Strašně mě to v tu chvíli mrzelo, ale nedalo se vůbec nic dělat. Nic.

Během cesty jsme přišli na to, že metro v tu dobu už nejezdilo, takže jsme šli opět až k Prateru pěšky. Já byla na zabití. Pořád jsem fňukala a pořád se Vojty ptala, kam jde. Čtvrtinu cesty jsem nohy jen šoupala. Když jsme konečně došli k parku, zbejvalo ještě schovat plakáty. Opravdu jsem nechtěla myslet na to, že je jen tak někde pohodíme po tom všem. Schovali jsme je tedy do plotu, viz foto, který doporučuju rozkliknout. To, že Vojta tuhle fotku pořídil, jsem zjistila až doma, kdy mi fotky poslal. Smála jsem se nemálo. 

Máme tedy namířeno do klubu, ve kterém, když dojdem na místo, nám je oznámeno, že party is over. Cože? Dyť byly 4 ráno?! To tam hrála tak hoďku? Ouuu. Hlídač nám ještě ukázal na kameru, že Lady S. během deseti minut odjíždí, že už na ní čeká auto. Rozloučíme se, Vojta si koupí v automatu Colu a já už ho ženu ven, abychom našli ten výjezd. Našli jsme ho, teď už jen počkat. Po pár minutách se otvíraj dveře a já opět hučim do Vojty, ať si mákne a ať mluví a šup šup. Jde tam a ptá se, jestli se můžem vyfotit. Lady S. se usmívá a ptá se, jak se nám líbila párty a my, že joo, paráda. 

Nemohli jsme jí přece říct, že jsme tu párty vůbec nestihli, i když jsme se opravdu jí stihnout snažili. Vyfotim je a jdu na řadu já. Chci jí strašně moc něco říct, ale nejde to, je to jak ve spánku, kdy se Vám zdá sen, Vy padáte dolu a nemůžete ani křičet. Myslim, že Lady S. pak těsně před vyfocenim ukáže na Breedlova, ať jde k nám a Vojta, že joo joo. V tu chvilku všechny mlčky proklínám. Ale na objektiv nahodim úsměv s tim, že fotku potom oříznu. Ještě prohodíme pár slov a už jen bye bye. Poslední zamávání a jsou fuč. 
Jsme šťastný tak moc, že se to nedá popsat. Tenhle koncert, tenhle večer!,  nemohl být lepší. Jo, kdybychom zahlídli tu Gagu, získali podpis i od ní, nebo by si vzala náš dopis... Ale i tak, prostě paráda a spokojenost 220. ♥ 
Vrátíme se pro plakáty a jdem si sednout na nádraží. Tam diskutujem na téma Madonna vs Lady Gaga a schodnem se na tom, že právě Madonně leží vše v žaludku a nemůže se přes to přenést. V pět hodin měli otvírat jedno pekařství, tak jsme chtěli počkat, ale nakonec jsme to vzdali. Jdem tedy poslední kus cesty a to na nádraží, odkud jsme měli jet busem do Čr. Vojta chtěl koupit něco k jídlu, ale měli všude zavřeno, takže si sedám na schody u metra a čekám, zatímco on šel do pekařství vedle. Pak se přesunem pár metrů na nádraží a zalejzáme do nějakého vchodu, kde je teplo a čekáme na bus. Kolem 3/4 na 7 jsme se konečně dočkali.
Pořád jsme plánovali, jak si dáme kafe, jenže než k nám slečna došla, Vojta usnul a tak jsem si objednala pro sebe, mávla rukou, pousmála se a naznačila, ať jde dál. Slečna mi úsměv opětovala a šla pro kafe. Já zatím napsala minireport a ještě vyfotila Honzovi ruku s náramkem, kterou jsem mu poslala ve zprávě, že nemám slov. Rozloučila jsem se s Vojtou v Brně, nasadila sluchátka a pustila CD Artpop. Stále jsem byla po tom všem beze slov. Po příjezdu do Prahy jsem stihla akorát krásně bus domu, ovšem po příchodu dom jsem nemohla spát a nakonec jsem si šla lehnout až odpoledne, což znamená, že jsem byla vzhůru přes 44 hodin. K večeru ke mně dojel Honza a já se mu snažila popsat vše, co se stalo...

҉ you make my heart stop ҉҉

Na závěr pár slov. Musim říct, že artRAVE ve Vídni bylo to nejlepší, co mě tenhle rok čekalo. Když na to tak zpětně kouknu, opravdu jsem tento rok nebyla šťastnější a pochybuju, že to ještě něco trumfne. Mrzí mě, že tohle tour je nedoceněný a mrzí mě, že nemám prachy na to, abych to mohla ještě aspoň jednou všechno vidět live. Co mi oba dva koncerty daly je, že mě Gaga utvrdila v tom, že je má druhá nej zpěvačka a možná s trochou obavy řikám, že je snad i na tom prvnim místě. Společně s Madonnou. 

...jo a taky, že Gaga je na dotyk hebká jak dětská prdelka.

҉҉

Děkuju moc Vojtovi a děkuju Honzovi, který nám nakonec popřál, ať si koncert užijem a že mně to přeje:) 

Kluci, příští tour je naše! ♥

҉҉

Na úplný závěr jeden obrázek, který jsem našla na netu a bylo by hloupý si ho nechat jen pro sebe.  

DerpGa is baaaaack!